BC-022 - Lebka německé dogy

Předpokládá se, že německá doga (Canis familiaris) pochází z křížení asijských mastifů a irských vlkodavů někdy během 5. století našeho letopočtu. Velikostí a výškou jsou na druhém místě po irských vlkodavech. Byli chováni především v Anglii a Německu během 14. století a používali se k lovu divokých prasat, byli kratší a těžší než současné dogy. Dlouho před vynalezením střelných zbraní potřebovali lovci velkého, silného a hbitého společníka, který by se mohl potýkat s kly evropských divokých prasat ostrými jako břitva.

V polovině 17. století němečtí šlechtici často chovali největšího a nejděsivějšího z těchto obřích psů na svých panstvích jako společníky a ochránce. Selektivní chov je nakonec odlišil od jejich anglických protějšků. Dostali název „Deutsche Dogge“ (Německá doga) a byli v roce 1876 zvoleni národním psem Německa. Název „Great Dane“ (tak jsou nazýváni v anglickém jazyce) jim dal francouzský přírodovědec, který je poprvé spatřil na cestách po Dánsku. Tento název se nevysvětlitelně uchytil, přestože Dánové nehráli v jejich historii žádnou roli.

2dílná lebka (lebka a čelist zvlášť)