Plastináty a plastinace

Začněme od úplného začátku, narozením vynálezce metody plastinace Gűntera von Hagense, 10. ledna 1945 v Alt-Skaldenu, dnes Skałmerzyce, v Polsku. Před hrozící sovětskou okupací von Hagens odešel s rodiči ve svých šesti letech do Německa, kde vyrůstal a v roce 1965 zahájil studium medicíny v Jeně.

Jako student se účastnil protestů proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. V lednu 1969 se pokusil emigrovat a při překračování Československo - Rakouské hranice byl zatčen a na dva roky odsouzen do vězení.

Nakonec do západního Německa emigroval v roce 1970, pokračoval ve studiu v Lűbecku a doktorát získal na univerzitě v Heidelbergu.

S plastinací to von Hagens zkoušel v letech 1977 až 1982, kdy si ji nechal patentovat, ale i nadále ji zdokonaloval. V roce 1993 založil Institut Plastinace v Heidelbergu.

Zpočátku se plastinace používala pro studium malých vzorků, a teprve na počátku devadesátých let 20. století bylo vyvinuto zařízení umožňující plastinaci celotělových vzorků. Ten první byl vytvořen v roce 1992.

BodyWords

Dnes je plastinace používána k popularizaci vědy, zejména k poznání lidského a zvířecího těla, kdy výstavy s názvem „Body Worlds“ jsou ke shlédnutí po celém světě. Některé jsou stálé, jiné putovní. První veřejná výstava BodyWorlds proběhla v roce 1995 a od té doby ji po celém světě shlédlo několik desítek milionů lidí. A zájem je stále značný.

Plastináty ve výuce

Dále se plastinace využívá ke studijním účelům. Lidské tělo a jeho stavba je zázrak sám o sobě, jehož složitost je ohromující i pro odborníky. Studovat lidské tělo na skutečném lidském těle je velmi názorné a pomáhá studentům pochopit, jak je vše propojeno, jak vše dohromady spolupracuje. Celotělové plastináty jsou opravdu impozantní, stejně jakékoli jiné preparáty částí lidského těla.

Nejsou to však jenom silikonové plastináty, kde je možné metodu plastinace uplatnit. Její pomocí lze připravit i „řezy“ lidským tělem, které jsou výborným pomocníkem při studiu zobrazovacích metod v medicíně, a cvičení představivosti např. při rozboru snímků z počítačové tomografie, nebo magnetické rezonance.

Plastinace je velmi silné etické téma jitřící lidské city. Institut pro plastinaci (IPP) v Heidelbergu je si toho velice dobře a vědom, a proto již více než třicet let vede a spravuje „Dárcovský program“. Zájemci o posmrtné využití jejich těla k plastinaci mohou podepsat nezávazný příslib, který lze kdykoli během jejich života odvolat.

V současné době je v programu registrováno více než dvacet tisíc dárců z 33 zemí. Největší podíl (asi 85%) tvoří Němci, 10% Američané.

Každý plastinovaný vzorek je označen plombou s unikátním číslem, podle kterého lze ověřit legalitu vzorku.

No a o samotném procesu plastinace snad někdy příště.